Jetelový trojlístek, Guinness a whiskey. To jsou první tři symboly, které se člověku vybaví, když se řekne Irsko. A právě na irskou whiskey jsou místní obyvatelé náležitě hrdí. Stejně jako na jemnou chuť si ale musela i na své místo na výsluní počkat několik dlouhých staletí.
První zmínka o whiskey se objevuje v knize Annals of Clonmacnoise z roku 1405. V ní se píše o vysoce postaveném muži, který zemřel poté, co vypil příliš mnoho vody života, jak se původně whiskey říkalo. V té době tedy byla běžným nápojem, jelikož umění destilace přinesli z Blízkého východu irští misionáři už v 11. století. Pálení měli na starost především mniši v klášterech, ale whiskey chutnala podstatně jinak oproti té dnešní. Doba zrání byla výrazně kratší a často ji ochucoval fenykl, anýz nebo máta.
Díky novějším metodám a technologiím se začala chuť whiskey měnit a pálení neměli na starost už jen mniši. Na začátku 17. století se stala Old Bushmills Destillery první licencovanou palírnou whiskey na světě a i po více než 400 letech je Bushmills stálicí na trhu s lihovinami. Po zavedení licencí a oficiální registrace palíren se výroba whiskey po celém Irsku rozběhla ve velkém a poptávka přicházela i ze zahraničí. Díky značkám jako Bushmills, Jameson nebo George Roe’s Thomas Street Distillery se stala irská whiskey v 19. století tou nejprodávanější na celém světě.
Ani staletá historie a postupem času čím dál lepší chuť ale nezabránily úpadku irské whiskey. Kvůli válce za nezávislost a následné obchodní válce s Anglií muselo mnoho palíren v Irsku zavřít své lihovary nebo se sloučit s konkurenty. A už tak špatný start 20. století pro destiláty ještě podtrhla americká prohibice, která výrazně ovlivnila export. V té době už se stala číslem jedna skotská whisky.
Problémy však časem pominuly a některé lihovary dokonce mohly znovu otevřít. Příkladem může být společnost Waltera Teelinga, který v roce 1782 založil svou palírnu v Dublinu. Pod tlakem situace na začátku minulého století koupila provozovnu větší společnost William Jameson & Co., která ale stejně musela v roce 1923 zavřít. John Teeling, jehož předek společnost založil, v roce 1989 palírnu znovu otevřel a šlo o vůbec první znovuotevřený lihovar v Irsku. Díky němu si může dnes každý vychutnat whiskey značky Teeling.
Unikátnosti irské whiskey výrazně pomohly zdejší zákony. Na rozdíl od zavedení daní z alkoholu Irsko vybíralo daň ze sladu. Ale Irové byli vynalézaví a k výrobě whisky používali jen tolik sladu, kolik bylo pro výrobu nezbytně nutné. Tehdy se zrodila tradice míchané whiskey (blended) z nesladového ječmene a obilných zrn. Dnes můžeme narazit i na single malt (při výrobě je použit pouze sladový ječmen), který je typický spíše pro skotskou.
Pravá irská whiskey je třikrát destilovaná a podle norem by měla zrát tři roky v sudech. Stejně jako vybraný ječmen nebo obilná zrna ovlivňují chuť destilátu také samotné sudy, jelikož se využívají jak sudy nové, tak použité, nejčastěji po sherry, bourbonu nebo rumu. Minimální a nejčastější podíl alkoholu je 40 %, ale některé mají až 60 %.
Jak vlastně chutná pravá irská whiskey? Oproti jiným, podobně silným pálenkám je její chuť výrazná, ale jemná. Lehký a ovocný chuťový profil s patrnými tóny obilných zrn postupem stárnutí nabírá mnohdy až karamelovou chuť. To platí alespoň o blended whiskey, která tvoří 90 % produkce irských palíren. Irská whiskey je díky destilaci navíc jemnější a není v ní cítit kouř jako v nemíchané a sladovým ječmenem fermentované skotské.
Díky svým vlastnostem se dá pít jak čistá, tak i v míchaných drincích. Vždy záleží na preferencích samotného konzumenta, protože na někoho může být příliš silná až pálivá. Samozřejmě se hodí skvěle i ke kávě. Irskou kávu proto najdete v nabídce mnoha kaváren i barů. Lahev whiskey se určitě hodí mít doma, protože možnosti jejího využití jsou nekonečné. Máte už tu svou?
Your internet browser indicates that your preferred language is English, do you want to switch the language on this page?
Switch to English
